Odblokování u léčitelky

Čau všem, kteří rádi čtete moje výplody. :) Už dlouho jsem nenapsala článek, ale říkala jsem si, že moje dnešní zkušenost si ho zaslouží. Přecejen se tady nad textem můžu trochu víc zamyslet a popsat všechno, na co si vzpomenu. Tak se do toho pusťme...

Rozporuplný nápad

Úplně chápu, když si někteří z vás poťukají na čelo už u nadpisu a řeknou si, že už to mám prostě, jak se říká, "rozdaný". Věřte, že jsem k léčitelce nejela zrovna s nadšením. I když trpím různými poruchami a ráda věřím v určité nadpřirozeno (osobně spíš používám termín "doufám"), tak k těmto lidem jsem skeptická. Vždycky si říkám, že využívají špatné situace lidí a vydělávají na nich peníze. I když na druhou stranu... placebo efekt se také nesmí podceňovat. Každopádně... v posledních týdnech jsem si prošla nepříjemným a smutným obdobím depresí a beznaděje. Jak víte, neberu už svoje předepsané léky, i když poslední dobou o nich trochu přemýšlím. Když jsem je brala, nepomohlo mi to... paniku jsem měla pořád a deprese taky, tak jsem všechno na radu psychoterapeuta vysadila. Bohužel, tyto týdny byly tak špatné, že mi sebraly energii a víru, že bude lépe. Proto jsem se uchýlila k alternativě, o které vám dneska napíšu.

Ne, opravdu jsem to nebyla já, kdo s tímhle nápadem přišel. Byl to přítel, kterému paní doporučil jeho strejda a jemu ho zase doporučil někdo jiný... no znáte to, jedna paní povídala. Když mi přítel tuhle možnost nabídl, samozřejmě jsem hned odmítla. On to ale rozhodl za mě, protože už nevěděl, co jiného se mnou. Prostě když už jsme vyzkoušeli kde co, tak tohle může buď pomoct, nebo to může být zkušenost, o které napíšu, natočím video atd. Tak jsem tedy odevzdaně souhlasila a vyčkávala na den D.

Jméno léčitelky z etických důvodů opět nezveřejňuji.

Co mám čekat?

Večer před sezením jsem byla trochu vystresovaná... přecejen jsem nevěděla, do čeho jdu. Pod pojmem "odblokování" jsem si představovala ledacos. Třeba mi někdo bude promlouvat do duše, jak je svět krásnej... třeba budeme přepisovat určité asociace v myšlenkových pochodech... třeba to bude nějaká aromaterapie nebo výklad z karet. Paní se totiž nedala nikde dohledat, tak jsem prostě nevěděla. Každopádně jsem si myslela, že jí budu muset říct svůj životní příběh (jak jinak) a ona pak podle toho ke mně bude přistupovat.

Ráno jsme s přítelem vyrazili... no ráno... bylo osm hodin, ale pro mě je to zkrátka ráno. Chodím pozdě spát, takže pro mě je tahle denní doba jak pro někoho jiného noc. Takže jsem se ráno nestihla namalovat, oblíknout si něco hezkýho, prostě nic. Vzala jsem si teda kosmetickou taštičku a rychle do ní naházela, co mi přišlo pod ruku, abych se v autě trochu namalovala. Bohužel jsem si zapomněla gelové linky, bez kterých prostě vypadám jak blb... ospale, nezdravě... no blbě. Tak jsem použila jen stíny a řasenku, protože výraznější líčení nemělo bez té nejdůležitější pomůcky smysl. Stálo to za prd, byla na mě patrná únava, ale co, nejedu se nikam ukazovat.

První dojmy

Přijeli jsme do jedné nejmenované vesničky a já očekávala, kdy dojde stres, úzkost a ty ostatní věci, které mě běžně provázejí kdykoliv, když opustím svoji bezpečnou zónu. Tentokrát se nic nedostavilo... teď jste určitě čekali, že napíšu, že už prostředí na mě působilo psychoterapeuticky a z nějakého záhadného důvodu mi bylo dobře. Ne, to teda opravdu ne. Prostě zapůsobil veškerý můj sarkasmus a ospalost, a tak jsem byla příjemně otupělá.

Byli jsme na místě... koukala jsem na bytovku, která vyhlížela příjemně... o to větší zklamání bylo, když nás paní pustila dovnitř. Zpustlý paneláček s počmáranými zdmi a divným zápachem. No co, vždyť jsem tu jenom na chvíli. Otevřela nám usměvavá sympatická paní v takovém tom bílém úboru, co nosí např. maséři, kosmetičky atd. Říkala jsem si, že to snad nebude tak hrozný a dopoledne mi brzy uteče - měla jsem tam být od 9h do 12h. Vzala nás do jednoho pokoje, kde bylo léhátko, skříň, gauč a jako stolek žehlící prkno. V pokoji voněly vonnné tyčinky a hrála meditační hudba. Pak jsme byli pohoštěni vodou v šampusových sklenkách, paní si s námi tímto způsobem i připila. Neříkám, že jsem čekala středověkou hostinu, kde se budeme prolévat vínem, ale připití vodou v šampuskách mě prostě pobavilo. Pomalu jsem si začala říkat, že to snad nebude tak špatný... třeba mi to aspoň v něčem pomůže a k tomu se ještě pobavím.

Ona to nechápe?

Ovšem následující čtvrthodinku jsem byla nastartovaná vyskočit z toho gauče a jet pryč. Paní totiž chtěla řešit mého přítele, o což ani jeden z nás nestál. Ti, kteří těmto věcem nevěří, si to asi dokážou představit. Prostě jsme tam jeli s tím, že si se mnou paní popovídá, něco mi ukáže a buď mi to pomůže, nebo ne. Rozhodně jsme se tam nepřijeli zabývat naším vztahem a nechtěli tam řešit víc věcí, než bylo nezbytně nutné. Jenže paní měla jiný názor. Vymiňovala si, že se mám jít projít ven, nebo počkat na chodbu, že si chce promluvit s mým přítelem. Snažili jsme se jí vysvětlit, že přítel mě jen odvezl, ale problém mám já. Stále si trvala na svém... nakonec jsem to vzdala a šla si sednout do předsíně. Nevím, jestli paní ten čas strávený jen s mým přítelem nějak pomohl, ale pokud jsem neměla slyšet to, co si povídají, tak se trochu minul účinkem, protože jsem slyšela každé slovo. Ještě jako perličku chci zmínit to, že mi paní léčitelka řekla, že mám příště jít dřív spát a tvářila se u toho tajemně. Tak jsem ji uzemnila, že takhle ospale vypadám s tímhle líčením vždycky, ale hezký pokus. No nic, jdeme dál...

Na hanbě

Seděla jsem v předsíni na lavici a poslouchala, co paní přítelovi vykládá. Tak nejdříve přítele obeznámila s tím, že pokud chce, aby bylo lépe mně, tak musí nejdříve pomoci sobě. Že prý není přítel ve svém středu a tím vytlačuje mě z mého středu. I když to bylo trošku kostrbaté, byla to jedna z věcí, která s přimhouřenýma očima dávala logiku. Prostě když mi začne být lépe, tak na mě zase padnou jeho strasti. I když si říkám, že takové situace budou v životě vždycky a je potřeba, aby se z nich člověk nesložil. Takže tento bod byl takový sporný, ale dalo se s ním souhlasit, člověk vždycky musí začít u sebe... i když chce pomoct ostatním. Nevím, jestli to přítel řekl kvůli tomu, aby měl pokoj, nebo to opravdu myslel vážně (osobně si myslím, že A je správně), ale nakonec zpoza dveří "výslechového pokoje" zaznělo: "Ano, chci si nechat pomoct, chci se změnit... tak co dál?" Pokračování výkladu té paní už tak racionální nebylo...

Přítel (a s nastraženýma ušima i já) se dozvěděl, že jeho duše opustila svou předurčenou trasu a musí se na ni vrátit. Přítel se sarkastickým tónem jemu vlastním zeptal: "Takže duše je jako můj osud, jo?" Bylo mu odpovězeno, že ano... prý každý tu cestu máme nějak danou. Přítel řekl: "Takže teď je v mým osudu napsaný, že se zvednu, otevřu ty dveře a půjdu do pryč?" Bylo mu odpovězeno, že ne... že prý se člověk může od té cesty trochu odchýlit, takže to není tak jednoznačné, ale určitá trasa předurčená je. Přítel paní léčitelce vysvětlil, že na tyhle věci nevěří. Věří pouze tomu, co vidí, a co je vědecky dokázané nebo vysvětlitelné. Paní léčitelka se tedy ještě jednou pokusila: "No a co světlo hvězdy? To přece vidíte a ta hvězda už tam dávno nemusí být. Stejné je to s tou duší... a na světlo hvězdy věříte." Přítel ji opět uzemnil: "Jenže to světlo z rozpadnuté hvězdy už je nějaká měrná jednotka, fyzikální veličina, která má oporu ve vědě, duše ne." Slyšela jsem delší pomlku, a pak smích té paní. Se skepsí mého vždy racionálního přítele si prostě nevěděla rady. Přítel se pak zeptal: "Tak už sem teda můžu pustit přítelkyni, ať si pokecáte s ní?" Paní to vzdala a pustila ho. Šla jsem tedy na řadu já... plná očekávání, co se dozvím.

Jde se na mě...

Sedla jsem si na gauč, paní léčitelka si sedla naproti mně a zadívala se na mě. Udělala jsem svůj úšklebek ve stylu "nevím, co mám čekat a nevím, proč na mě tak koukáš". Pak se paní nadechla a zeptala se: "S čím byste chtěla pomoct?". Už ve videích o panice jsem říkala, že jsem přišla na to, co mě trápí... je to strach... všechno vychází z mého strachu naprosto ze všeho. I z toho, z čeho strach mít ještě nemusím. Tak jsem tedy odpověděla: "Chci přestat mít strach." Paní se na mě opět dlouze zadívala, a pak se zeptala: "Vy víte, kdo vám ten strach způsobil?". Odpověděla jsem, že ano. Bod pro ni... věděla, že strach mi způsobil NĚKDO. I když to nejspíš není tak těžké vytušit. Ale v té chvíli jsem si říkala, že když už tam jsem, tak z toho zkusím vytěžit co nejvíc, paní se jevila empaticky. Pak se mě zeptala, jestli chci mluvit já, nebo má vykládat ona. Řekla jsem jí, že už jsem u psychiatrů namluvila hodiny, tak může klidně ona. Už jsem neměla náladu vykládat svůj příběh znova a co si budeme povídat, nemyslím, že to byla osoba, která, kdybych jí řekla odborné názvy všech psychických poruch, co mám, by rozuměla.

Vyčkávala jsem s napětím, co se od paní léčitelky dozvím... Vyzvala mě, abych jí ukázala svoji ruku. Samozřejmě jsem jí reflexivně předložila ruku otevřenou dlaní nahoru, myslela jsem si, že mi bude číst z ruky. :D Tak se zasmála, řekla mi, že není žádná čarodějnice a chce vidět hřbet ruky. Tak jsem se opět pobavila a udělala co chtěla. Koukala na moji ruku, a pak se zaradovala a řekla, že to mám prý všechno krásný. Tentokrát jsem nahodila kukuč "nevim, co to znamená, ale ok". Pak mi řekla, že mám prý předurčenou dlouhověkost, ale že si svoje tělo musím pěstovat a udržovat. Chtěla jsem samozřejmě vědět, co to znamená...

Lidi se taky odčervují :D

Dozvěděla jsem se, že všechny moje stavy a problémy způsobují vnitřní "potvory", které potřebují jít z těla ven. Jak to mám udělat? Detoxikací... Paní léčitelka mi ukázala prospekt, kde byla ta detoxikace rozepsaná - dávkování, jak dlouho atd. Říkala jsem si, že to je logické... proč se všude píše, že člověk má jíst a pít zdravě... aby si nezanášel organismus. Proti detoxikaci jsem tedy nic neměla, už jsem o ní jednou přemýšlela, proč ne. Dokonce jsem prý duševně zdravá, jen ty toxiny v mém těle dělají neplechu. Jenže...

Odborná rada za pakatel - detox

To bylo od paní léčitelky vlastně všechno. Prý se nejdřív potřebuju takhle vyčistit, a pak se mnou bude pracovat dál. Tak jsem si tak seděla a říkala jsem si, jestli to ta paní myslí vážně... nic se mnou neprobrala, nic mi neporadila, jen mi řekla, ať si koupím detoxikační kúru. Podle toho, co říkala, tak to radí každému... nejdříve se pročistit, a pak s ním pokračuje dál. To mi tohle nemohla říct po telefonu? To jsme tam s přítelem jeli opravdu jen kvůli tomuhle? No jo, kdyby ne, tak si přece nemůže říct o honorář. Odkývala jsem, že si všechny produkty zakoupím, protože jsem to stejně chtěla zkusit a očekávala, jak bude paní léčitelka postupovat dál, když mě tam chce mít tři hodiny.

Karetní výklad

Ještě jsem vám neřekla, že hned na začátku paní avizovala, že nám s přítelem pak vyloží Andělské karty. Prý po určitém postupu jedna sama při míchání vyskočí. Tak tedy po tomto "náročném" výkladu začala míchat, aby mi vyložila tu mojí kartu. Bohužel, žádná nevyskočila. Prý to nevadí, že to zkusíme za chvíli, protože to chce svůj čas, jako všechno. Zeptala se mě tedy, co bych chtěla dělat za povolání... odpověděla jsem, že bych ráda psala. Ona se opět zaradovala ve stylu "já to věděla", a s nadšením se rozplývala nad tím, co jsem řekla. Údajně z toho měla radost, že to je určitý pokrok. Pak jsme se bavily o nějakých věcech kolem blogu, ale to není podstatné. Paní vzala opět do ruky karty a začala míchat... když v tu jedna karta opravdu vyskočila! No, nebo spíš když je míchala, tak se otočila. Zas jí musím nechat, že se otočila opravdu jedna a paní léčitelka karty míchala pořád stejně... tak snad tam nějaká ta spirituální úroveň byla. Určitě vás teď všechny zajímá, jaká karta to byla - byl to Anděl strážný. Musím říct, že tady se dostáváme do roviny, kde i já trošku věřím, takže tahle karta mě potěšila. Výklad té karty byl údajně ten, že mě k paní léčitelce doprovázel sám Anděl strážný a všechny poznatky, na které jsme spolu přišly, jsou tedy správné a mám podle nich postupovat. Tady mi trochu připadalo, že chce prodat svoji práci, ale budiž... detox... příjemná karta... beru.

Podivné praktiky...

Chvilku jsme si o tom povídaly, pak si paní sedla na gauč, vyzvala mě, ať si stoupnu k ní zády a ona se koukne na moji pánev a kostrč. Přišlo mi to trošku divný, ale tak proč ne. Řekla mi, že mám jednu pánev výš než druhou a že by ráda viděla moji "čárku". Jo, nekecám, vyjádřila se takhle. :D S uleknutím jsem se na ni otočila a vyděšeně koukala... prý se chce podívat, jak mám právě tu kostrč... údajně ji mám vpáčenou dovnitř. Řekla jsem si, že to snad nějak přežiju a vložím v ní ještě kousek důvěry... Sundala jsem si kalhoty do půli zadku, aby se paní mohla pokochat mým pozadím. Ne, že by mi to bylo zrovna příjemné... vlastně úplně naopak. Jenže je pravda, že už mě dlouho bolí záda a kyčle a říkala jsem si, že by mi to mohlo pomoct. Mám dojem, že tato léčitelka dříve působila i jako fyzioterapeut, takže to bylo podobné, jako svěřit se lékaři... aspoň v tomto ohledu. Paní si tedy ověřila, že kostrč mám posunutou, a pak mi nabídla, že mi ji hned klidně srovná. Souhlasila jsem...

Paní si došla do skříně pro nějaký krém a řekla mi, ať si sundám kalhoty a opřu se o lehátko. Prý mi jen bude tlačit prstem na kostrč a já proti ní. (nebo prostě tak nějak) :D Jo, když tohle píšu, tak se tu mlátím smíchy, protože to zní fakt divně. Opravdu jsem byla u léčitelky, ne v žádném SM klubu. V tu chvíli jsem se ale zapřela, kalhoty si vytáhla a řekla, že to si teda dělat nenechám. Omluvila jsem se jí a sedla si zpátky na gauč. Vyhlížela jsem už trošku nedůvěřivě, ale nechtěla jsem se chovat jak malý děcko a odejít. Paní mi řekla, že to je v pořádku, že nejsem jediná, kdo tohle nechce dělat. Pak se mě zeptala, jestli chci tedy aspoň srovnat nohy. Prý jak mám výš jednu pánev, tak mám výš i jednu nohu. Souhlasila jsem... sundala jsem si ponožky (to pro mě bylo přijatelné) a lehla si na lehátko. Procedura, co následovala, nebyla nijak příjemná, ale zas musím říct, že mi pomohla... i když jen na chvíli. Paní se mnou dělala různé cviky, kdy se mi snažila vrátit nohu do kyčle (nevím, jak jinak to popsat), což bolelo. V těch místech už mě to pobolívalo dlouho, tak jsem si řekla, že na tom něco bude. Přecejen je to vlastně fyzioterapie a tu provádí i lékaři. Údajně mi to mělo uvolnit i nějaké zablokované proudy v těle.

Ta paní něco umí...

Když jsem si stoupla, najednou jsem mohla jít rovně. Běžně se hrbím a když se snažím narovnat, tak to vydržím chvíli, a pak ta záda povolí, protože to prostě nejde vydržet. Teď jsem si pochodovala po místnosti krásně narovnaná... Uznávám, že tohle mě fakt potěšilo. Pak mi ta paní ještě odkřupla hnutý atlas a tři nebo čtyři žebra, moc tomu nerozumím. Po fyzické stránce jsem se tedy cítila opravdu lépe. Paní léčitelka to trochu zabila tím, že mi chtěla ukázat, jak se roztáhlo moje "mentální tělo" a chtěla, abych protí ní pomalými krůčky chodila s pokrčenýma rukama a dlaněmi jako kdybyste si chtěli plácnout. Měla jsem cítit jakýsi odpor a teplo... to jsem sice cítila, ale myslím, že to bylo dané spíš tím, že jsem si předtím ruce na její pokyn třela... No nic, záda byla srovnaná, kyčle taky tolik nebolely, tak jsem tohle už nějak neřešila. To byl vlastně závěr našeho sezení, pak přišel do místnosti můj přítel, kterého paní léčitelka taky odkřupla.

Chvilku jsme si ještě povídali, přítel vyskládal na dřevo 1500,- Kč, paní mi děkovala, jak jsem byla úžasná, objímala mě, já slíbila, že se ozvu a jeli jsme domů.

Sečteno podtrženo...

Takže jak to vidím... :)
Já osobně už paní asi nezavolám (nikdy neříkej nikdy), protože k ortopedovi nebo fyzioterapeutovi můžu chodit i v Praze a detoxikační kúru si taky můžu udělat sama. Taky proto, že i přesto, že byla příjemná, mi přišlo, že využívá určitých momentů, kdy zrovna něco "sedí", aby ukázala, jak to všechno umí, jako to dělá třeba Janička Demeterová ve Volejte věštce. Prostě k těmhle lidem pořád nemám důvěru a bohužel, dokud to budou dělat pro peníze, tak ani mít nebudu. Vůbec neříkám, že by to měli dělat zadarmo... ale pokud je to jejich hlavní zdroj obživy, tak to prostě vždycky závání nějakým střetem zájmů, nebo jak bych to popsala. Kromě toho mi prostě paní léčitelka nemá co nabídnout. Fyzioterapeutka je to nejspíš dobrá... to se uvidí spíš zítra, jestli se ta záda a kyčle rozbolí nebo ne. :D Bohužel jako nějaký psycholog, který by mi promluvil do duše, nezafungovala. Klidně se i přiznám, že kdybych tomu všemu věřila a chtěla za ní jezdit, tak opravdu nemám 1500,--, které bych jí mohla dávat každé tři týdny... a po přítelovi to taky nechci. Nehledě na to, že paní léčitelka by si mě tam nejraději nechala klidně přes den... kdo by ne, za ty prachy. :)

Nicméně... nechci toto řemeslo nijak hanit nebo pranýřovat... já k tomu prostě svoje výhrady mám a snad i oprávněné, ale den to byl určitě zajímavý a nějaké ty poznatky jsem si odnesla, i když třeba jen jako zkušenost nebo doporučení nějakých zdravých jídel a cviků na moje bolavá záda a kyčle. K tomu všemu ona spíš pracuje s dětmi a vůči těm podle mě může být skvělá... když povídá pohádky o duši a hvězdách. Příjemně se to poslouchá a pokud je dítě opravdu nešťastné, proč si nenechat pomoct od takovéto příjemné paní. Stále je to lepší, než se trápit. To samé pro lidi, na které to bude působit jako placebo efekt... i kdyby jim mělo být jen o trochu lépe, proč ne. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíme, takže pokud to v tomto případě jde, je to jen dobře... Co lepšího si za peníze můžeme koupit než zdraví a spokojenost. :) O morálním hledisku se tedy bavit nebudu... o tom ať si každý myslí svoje, můj postoj si asi domyslíte z mého sarkastického zhodnocení.

Perličky na závěr:

Paní léčitelka mi z ničeho nic začala tykat... já jí řekla, že to je naprosto v pořádku, protože to mám stejně raději. Jenže to opět zabila tím, když řekla, že vyká i členům své rodiny a u mně jí přišlo tykání z ničeho nic a úplně přirozeně a nadšeně tomu dávala duchovní význam.

Ještě jedna vtipná chvilka nastala, když jsme se bavily o mojí psycholožce. Říkala jsem, že k ní chodím s obavami, protože bývá náladová. Paní na to odpověděla, že když budu chtít, tak mi jen na základě jejího jména řekne, co má ta lékařka za problém. Ironií bylo, že přítelovi celou dobu říkala "Martine" a on se jmenuje Michal. Takže nevím, jak by určovala podle jména, co dotyčnému je a není, když nedokáže k člověku přiřadit jeho vlastní jméno. To pak tedy klidně mluví o cizí osobě.

Takže to je o mé návštěvě u paní léčitelky všechno... klidně napište vaše osobní zkušenosti nebo názory, budu jen ráda. :) Já se budu těšit u dalšího příspěvku nebo videa.

Vaše Lilian Voss