sobota 4. října 2014

Jak přinutit chlapa, aby po sobě uklízel


Pro některé šťastnější dívky a ženy je asi tato otázka vyřešená... totiž pro ty, které okupují společné bydlení s chlapem, který po sobě uklidit věci umí. Ovšem já věřím tomu,  že nejedna z vás řeší stejný problém dokola a dokola stejně jako já - miláček je prostě bordelář. :)

Já na svého přítele nemůžu říct špatného slova... vlastně si myslím, že jsem si pro sebe ukořistila toho nejlepšího, co jsem vůbec mohla. Je hodný, nesobecký, dobrosrdečný, nápomocný, vtipný a je v něm kus dítěte, což u chlapa prostě potřebuju. Prostě nesnáším, když je chlap suchar... ale podotýkám, že takových znám opravdu málo. Je na něm bohužel ale jedna věc, která mě vytáčí do úplné nepříčetnosti... a to je jeho naprostá neschopnost uklízet. 

Vůbec tady nemluvím o mytí nádobí, utírání prachu, luxování, praní prádla... myslím uklízení věcí, které si "vypůjčí" na nějakou činnost, nebo navracení oblečení zpátky do skříně, zabalení potravin, aby neoschly, nebo vyhození ohryzaného jablka do koše. To vše je pro mého přítele nepřekonatelný problém. I když už se odhodlá daný předmět uklidit, skončí v tom lepším případě na půli cesty. 

Kupříkladu pokud má sklenku na nočním stolku a chce ji odnést do kuchyně aspoň do dřezu, skončí na botníku v předsíni, protože mezitím ho přepadne jiná myšlenka. A tam sklenička přetrvá do té doby, dokud ji prostě neuklidím, nebo pokud ho nenapadne přesunout ji na další waypoint, např. na stůl v obýváku, což už se kuchyňskému dřezu alespoň blíží. Kuchyň totiž máme s obývákem spojenou. To je ale věc, kterou ještě beru. Daleko více mě vytáčí právě ty ohryzky... 

Přítel si dělá soukromou sbírku na svém PC stolku... já mu řeknu: "Kolik těch ohryzků musíš nasbírat, aby ti stály za cestu ke koši? Už tam jsou tři aspoň týden." A on mi na to odpoví: "Jsou tam jen dva a jsou to teprve čtyři dny." To jsou chvíle, kdy bych tím ohryzkem po něm nejraději mrštila. 

Další případ... já vyleštím konferenční stolek v obýváku a vše z něj uklidím do přihrádky pod ním. Tedy i hadřík, který přítel používá na čištění svých brýlí. Kochám se tedy krásně vyleštěným stolkem a potpourri ve skleněné misce na něm, když v tom vidím, jak prochází přítel a bere si hadřík z přihrádky stolu. Představte si ten zpomalený záběr z filmů... bere si hadřík do ruky... pomalu sundává brýle... leští jedno sklíčko... leští druhé... kontroluje proti světlu, zda přes brýle uvidí... a přichází pohyb, který má navrátit hadřík na místo... když v tom... letí přímo na stolek! Na můj krásně naleštěný uklizený stolek. Jako pěst na oko. Přítel spokojeně nasadí brýle a odchází si zakouřit na terasu. A já bych zase vraždila. :D Hadřík tedy zase složím a dám zpátky do přihrádky pod stolem. 

Poslední případ, který mě vytáčí do nepříčetnosti je ten, že když se přítel snaží zbavit věcí, které zrovna nechce žmoulat v ruce, ale také je nechce jít zrovna v tu chvíli vyhodit, strčí je prostě kamkoliv. Doma se raději nekoukám pod židle, jestli tam zespoda nejsou nalepené žvýkačky, protože jeden objev, který jsem udělala minulý týden, mě vyloženě dostal. 

Takže... než jsme se nastěhovali do našeho bytu, dostali jsme od mojí mamky lucernu na čajové svíčky. Říkáme jí tak trochu blbě "Lucerna lásky". Pointa je v tom, že jsem se rozhodla uklidit jeho kuřácké doupě na terase (popelníky už pod vajglama nebyly vidět) a v tom vidím, že v naší "Lucerně lásky" je nacpaný posmrkaný papírový kapesník. Já nevím, jak vy, ale to prostě nepochopím. Chápu, když je někdo líný dát místo prázdné ruličky od hajzl papíru novou. Nebo když se třeba nechce skládat s oblečením a dávat ho zpátky do skříně... taky ho občas hodím na židli. Ale myslím si, že jsou zkrátka místa, kam se odpadky nedávají. :D To je prostě náš každodenní boj. Ještě bych ráda řekla, že rozhodně nepatřím mezi vzorné hospodyňky, které potřebují mít doma naklizeno... uklízím, když na to mám náladu. Ale fakt nechci dělat někomu popeláře. 

Takže jsem se pokusila o převýchovu... a jak jsem uspěla?

První, co jsem zkusila, bylo udělat scénu... já vím, klasická chyba... chlapi na křik reagují vždy odmítavě. Bylo mi vysvětleno, že pokud na něj řvu, tak ničeho nedocílím, protože ho jen naštvu. Dobrá tedy...

Druhý pokus byl, že jsem mu jemně naznačila, že by si mohl uklidit mikiny, které visí na dveřích, a ty pak nejdou zavírat. Přítel na to řekl: "Jo, jo." A já spokojeně čekala... týden. :) Pak přišla opět scéna... a bylo mi vysvětleno, že mu to mám říct důrazněji. Dobrá tedy... nesmím řvát, nesmím být zase úplně milá.

Další pokus proběhl tak, že jsem ho o úklid požádala hezky, ale důsledně... bylo mi vysvětleno, že "zrovna teď dělá něco do práce". Při dalším pokusu "si zrovna šel zakouřit". Při dalším "zrovna začal hrát na kompu CSko". A při tom následujícím "už byl přece večer". Prostě výmluvy při každé situaci... vždycky byl nevhodný okamžik pro úklid. Tudy cesta tedy evidentně nevedla... další scéna. :) Bylo mi vysvětleno, že on je prostě bordelář a že v tom se zkrátka nezmění. Pokusili jsme si domluvit určitá pravidla, ale samozřejmě zbytečně.

Pak tedy přišly na řadu naschvály. Přítel něco hledal, já věděla, kde to je, ale nechtěla jsem mu to říct. Vždycky opakoval: "Já tu mám sice bordel, ale co potřebuju, to najdu". Tak jsem mu řekla: "Vždyť to máš někde v tom bordelu, kde údajně všechno najdeš." Bohužel tímto způsobem jsem ho k úklidu taky nedonutila... buď si danou věc koupil novou, nebo se prostě spokojil s tím, že někdy vyplave.

Další naschvál byl ten, že když se věc objevila tam, kde neměla, tak jsem mu ji prostě schovala. Jenže ten zmetek ji našel a vzal to s humorem. A dál dělal bordel. :)

Poslední, na co jsem se zmohla, bylo to, že jsem mu všechny neuklizený věci naházela na místo, kde potřebuje aspoň trochu prostoru - na PC stůl. No, hlavu si z toho zrovna nedělal... věci prostě shodil dolů, kde zůstaly další dny. :)


Takže jak donutit chlapa uklízet? Fakt nevim... pokud jste čekali návod, tak vás zklamu, sama ho neznám. 

Zkoušela jsem i formou odměn... ale nemůžu ho odměňovat za každý papírek vyhozený do koše. :D Asi se budu muset smířit s tím, že přítel nikdy pořádně uklízet nebude... oblečení... věci, které na něco použil... ale doufám, že ho donutím vyhazovat aspoň ty odpadky. Pokud nebudu všude po bytě nacházet papírky a shnilý věci, tak budu spokojená... jinak je přítel totiž zlatíčko. 

Jestli vy ale máte nějaký tip, tak se o něj se mnou podělte... nebo mi třeba napište, jak to doma máte, a jestli vám jsou případy, které jsem popsala, povědomé. Budu ráda. :)

Těším se u dalšího příspěvku...


Vaše Lilian Voss

9 komentářů:

  1. jooo vítej do klubu =D Mám to stejné, jen teda můj neholduje jablkům a jiným druhům ovoce, ale šnuptichle všude, co mu od ruky odpadne tak to tam zůstane...scéna pomůže na týden a pak zase nanovo....taky mu dělám to, že vše vezmu a nasypu mu to na jeho postel a přesně to stejný jak říkáš....shodí to na zem se slovy - pak to uklidím....bych prostě vraždila...ale zase na druhou stranu můj přítel se mnou uklízí celý byt a myje nádoí, což já nemůžu (nemusím říkat, že ho "myje" tři dny, že?)....s tím schovávání věcí mně to nenapadlo, to zkusím =D

    Loveliness By Tess

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ty kapesníky nechávám všude zase já... ale já si je po sobě v rozumný době uklidim :D vidím, že ty chlapi jsou prostě všichni stejní... ale ten tvůj je teda úžasnej, že s tebou uklízí byt... to já musim sama... to schovávání zkus, a pak mi dej vědět... já jsem s ničím neuspěla, ale někdo jinej by třeba mohl, viď :D

      Vymazat
  2. Ahoj pěkně napsané, máme to podobné doma, někdy já nebo přítel, oba jsme jednou bordeláři a pak uklízečky. To si nevybereme, hold chlapi jsou si podobní, můžeme nadávat, jediný co řekne : Lásko buď v klidu. No, já v nervech se seberu a uklidím za něj. :D
    veviii.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Uplně jak kdybych to psala já! Já už jsem zkusila snad všechno a nic se nestalo. Tak trochu jsem čekala, že mi v tomhle článku poradíš :D. No, přesně jak řikáš - výmluvy: jsem unavenej z práce, je pátek (sobota, neděle), je večer, za chvíli jdu do práce, teď se mi nechce, udělam to potom (neudělá), zkrátka na všechno plno keců a nic z toho. Když tu neni, tak mu všechny věci z kuchyně a obýváku naházim na postel, což je k ničemu, protože to celý veme a hodí to přes rotoped nebo hůř - na mojí počítačovou židli (to bych ho zabila vždycky). Asi nejhorší jsou neustále všude drobky (na lince, na stole, v koberci,.. prostě všude, kudy šel) a obaly od jídla, který je totiž hrozně těžký hodit do koše o metr vedle. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna, o tom, co se děje třeba v koupelně, na záchodě a tak dál, ale to už si asi každej domyslí. No nic, kdyby někdo přišel na to, co s tím, tomu dám království, pul princezny a zlatý prase!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme na tom fakt uplně stejně. :D Já jsem si třeba nejdřív myslela, že jsem narazila na jeden z těch exemplářů, kteří se moc nevyskytují. Prostě jsem si říkala, že snad každýho chlapa rodiče naučili aspoň trochu uklízet, ale že ten můj je prostě flegmatik, a tak to nedělá. Teď koukám, že to je běžný... fakt nechápu, jak si ty chlapi můžou myslet, že nechat kufr uprostřed obýváku je v pořádku, protože tam je prostor... nebo hodit papírek do dřezu, když koš je hned pod tím. Nebo třeba dát fusekle na jídelní stůl a jinej bordel mi fláknout na krabici s rukavicema. Jako fakt to nechápu a přijdu si jak jeho osobní uklízečka. :D Jo a rotoped je zlo... taky jsme ho měli... i takovou tu lavici na zvedání činek... obojí šlo pryč, protože to nesloužilo tomu účelu, co mělo, ale tomu, co jsi popsala ty. :D

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Můj chlap je taky hrozný bordelář. Všude po něm oblečení, když vaří v kuchyni, tak to mám pak práci na celé odpoledne. Ale přála bych vám vidět jako vak s rybářskými pruty a vybavením na ryby. Tam je takové čisto, pořádek a organizace, že si skoro říkám, že to je někoho jiného. Asi mu to taky trochu přehrabu, aby viděl, jak se cítím já, když mi udělá nepořádek v kuchyni.

    OdpovědětVymazat
  6. Mně to teda trvalo hrozně dlouho, ale nakonec se mi povedlo mého manžela alespoň trochu naučit uklízet. Asi nejtěžší bylo vysvětlit mu, že spodní prádlo prostě nepatří na zem, ale do koše na prádlo. To trvalo pěkně dlouho. Teď už ho tam ale naštěstí dává. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Můj manžel mezi bordeláře nepatří, naštěstí, jinak bych s ním asi nevydržela, sama mám čistotu ráda, ale co mě vytáčí je, že nechává všude ponožky, to je asi jediná vada a už jsem mu i slíbila, že mu koupím pánskou peněženku , kterou má vyhlídnutou, když si je začne po sobě uklízet, tak snad je to dostatečná páka.

    OdpovědětVymazat